Datum: 10.12.2010

Vložil: Indo

Titulek: Co mám čekat?

Stojím na ulici a v růce špeka,
stojím v centru a okolo mě teče řeka,
stojím v tý zimě a klepu se mrazem,
vzpomínám na minulost a je mi teplo rázem,
je to rok a půl co jsem s ním seděla na crosce,
teď je rok 2010 a nemám daleko ke trosce,
vzpomínám, když měl tu nehodu a ochrnul od pasu dolů,
ten den se všechno změnilo, už jsme nemohli být spolu,
byli to dva dny, co ležel bez vědomí na lůžku,
byl tam jen on a moje fotka v jeho batůžku,
pamatuju si ten zasranej den 15.března,
byl to ten den, kdy začal ten podělanej seznam,
byla sobota co naposled vydechl a nechal svoje lidi tady,
byl to den, kdy všichni zapomněli na jeho vady,
ten den nás opustil nejlepší přítel co jsme kdy měli,
ten den Lukáš odešel navždy mezi anděli,
2 měsíce na to jsem seděla s dalším na trati,
v tu hodinu jsme byli spolu maximálně spjati,
osud shlédl a rozhodl, že řada je na dalším,
týden na to se všechno opakovalo, tentokrát na starším,
měl nehodu na motorce a nemohl chodit,
4 měsíce bojoval a chtěl se znovu zrodit,
poslední operace ke štěstí a všechno mohlo bejt cajk,
teď je všechno v píči a mám už jenom majk,
byl v tý místnosti, když mu osud karty vyložil,
bohužel se svým životem dost neopatrně naložil,
ten den mu selhalo srdce a na mě přišla druhá rána,
ta rána, co mi byla vždycky přáná,
a nehorázně bezcitně dána,
ten den odešel a navštívil nebe,
jestli mě Dane slyšíš,myslím přesně tebe!!
3 měsíce na to, co jsme to blbě nesly,
3 měsíce na to, co jsme na dně klesly,
jela jsem sním v autě přijítna jiný myšlenky,
to že přežije jenom on, byli jenom doměnky,
další autonehoda na můj účet byla přána
a třetí rána dosrdce mi byla dána,
na místě zemřel a nechal nás tady v šlépějích,
odešel a celou rodinu tu nechal v nadějích,
běhěm 2 let my odešlo tolik lidí,
nespočet přátel co kdo málo vidí,
strašně mě bolí, když na to všechno myslím,
a proto tenhle text jen tak syslím,
přestala jsem cítit a všeho litovat,
už si nenechám svůj život od někoho diktovat,
pochopila jsem, že život se z nikým nepáře,
že život nás stejně jednou hodí do stejnýho žaláře..
Končím tenhle text, derou se mi slzy do očí,
hulím špekaa celej svět se mi hrozně točí,
je toho tolik, že nevím co můžu ještě čekat,
kdybych mohla vrátit čas, začala bych si před osudem klekat,
jenže už mě nic nesere a všechno beru s nadhledem,
jsme jenom MC a my to tu povedem..!!